Svátek má: Adolf

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Někteří naši novináři vítali 15.březen jako neměnný stav

Zbořil: Někteří naši novináři vítali 15.březen jako neměnný stav

<< NĚCO Z HISTORIE >> Máme za sebou další 15.březen, kdy si pro nás, pro žijící v České republice, připomínáme začátek 2.světové války. Od té doby uplynulo mnoho let a výklad dějin se pořád mění.

Zdeněk Zbořil, politolog
17. března 2021 - 03:20

Co vy na to pane Zbořile?

„Ono s těmi začátky válek, i když jsou světové, je to vždycky trochu obtížné. 1. světová  válka měla ještě tu „výhodu“ , že alespoň císař František Josef I.  vydal „Prohlášení mým národům“ a vyhlásil válku Srbsku.  A jak se  k němu  přidávali další a další  si vlastně ani moc nepamatujeme. Tak máme jednoznačný začátek 1. světové války, ale Jiří Gruša kdysi tvrdil,  že 1.světová válka neskončila v roce 1918, ale že jejím pokračováním byla 2. světová válka a dokonce i 3. světová válka (myslel tím „válku studenou“). Takže 20 století žilo v jedné světové válce. Ale, samozřejmě, Jiří Gruša byl básník, historik a literát, takže si mohl dovolit takovou metaforu nebo vidět a  popsat obraz, který se v jeho fantazii zrodil

Ale ono to s tou 2. světovou válkou je také dost obtížné. Když už chceme mluvit o světové nebo o světovosti této války,  tak bychom přinejmenším mohli začít konfliktem v roce 1937 mezi Japonskem a Čínou a masivní vojenskou agresi japonské armády v kontinentální Číně, která měla velmi brutální podobu,  a také bychom mohli mluvit o  reakci,  kterou byla dohoda mezi čínskými komunisty a čínskými nacionalisty, chcete-li Čankajškem a Mao Ce-tungem, o společném boji proti nepříteli.

A stejně tak to je v evropském  politickém prostředí.  Zvykli jsme si na to, že útok na Polsko je začátkem 2. světové války, ale zapomněli jsme, že 15 března 1939 na území Československa měly vstoupit hned tři armády, nejenom německá, ale o pár hodin dříve ještě i polská, která chtěla obsadit kus Těšínska. Pokus o obsazení Podkarpatské Rusi nebo Zakarpatské Ukrajiny a některých jižních části Slovenska byl ze strany Maďarského státu také válečným aktem.

To, že se 15.břena  nestřílelo, nebo že se střílelo jen na jednom místě na Ostravsku,  ještě neznamená, že  válka nezačala. Byla nevyhlášená, ale vojenské operace byly provedeny, došlo dokonce  k vyhlášení nového režimu na obsazeném území, které bylo nazváno Protektorátem Čechy a Morava (nezapomínejme, že Německým Protektorátem) a předcházelo mu „osamostatnění“ Slovenska pod německou kuratelou,“  uvedl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.


Obsazení naší republiky byla vojenská akce...

„To znamená, že  vojenská akce nebyla řízena jenom nějakou „nacistickou“ politickou stranou, ale Vůdcem Velkoněmecké říše  Adolfem Hitlerem, který do Prahy přijel ve vojenské uniformě.  To vyhlášení Protektorátu a procházku po hradčanských prostorách hradních vykonal jak voják. Ano, byla to vojenská akce, které stále ještě spojenci zbytku Československa přihlíželi,  byla to vojenská akce, která měla podobu vojenského tažení,  během kterého  došlo k ustavení okupačního režimu  a k demonstrativnímu projevu moci na dobytém území.

Vojenské akce ale byly, můžeme je hledat, pokud k tomu máme vůli, i na straně těch poražených. Někteří historici a politici, kteří rádi pomlouvají prezidenta Edvarda Beneše zapomínají na to, že už po Mnichovu se rozhodla část českých armádních důstojníků, ale také politiků, připravovat odboj doma i v zahraničí. Včetně  smutného osudu a oběti generála Eliáše, který se stal předsedou protektorátní vlády,  ale i přípravy na přechod do ilegality. Ten přeci probíhá hned od mnichovských dnů do 15 března a na ten první den vyhlášení Protektorátu byl již připraven. Vojenská organizace Obrana národa byla ustavena, měla své vedení a struktury a  její součástí byla organizace politická, zpravodajská a připravená na vojenské akce partyzánského nebo teroristického typu. A skutečně byla činná při vytváření sítě odchodu vojenských osob do zahraničí.

To, že někteří čeští novináři dokázali 15. březen přivítat jako změnu politického režimu a tvrdili, že říšský Vůdce Adolf Hitler „bude i naším Vůdcem“,  to bylo selhání jednotlivců. Většina si uvědomovala stav věcí, nemožnost bránit  rozvleklý státní útvar a čelit brutální vojenské moci, ale to neznamená, že složili ruce v klín a odcházeli přes ne příliš přívětivé Polsko na  Východ a později se rodící východní frontu,  ale  prostřednictvím balkánské cesty do Francie, kde se zapojili do činnosti francouzské armády, později i do Velké Británie," pokračuje Zdeněk Zbořil.

Výsledkem českého odboje a politiky prezidenta Beneše bylo obnovení republiky...

„Vyhlášení Protektorátu je na české a slovenské straně doprovázené organizací tzv. zahraničního odboje a jeho postupný uznáváním  odboje jako politické a vojenské síly, která chce hájit myšlenku kontinuity Československého státu. A tak se  také stalo i když se po válce tento stát obnovoval  v pozměněných hranicích z vůle dohod Spojenců. Ale nicméně myšlenka kontinuity byla dodržena všemi politickými skupinami a samozřejmě i prezidentem Benešem, který ji obhájil na mezinárodním fóru, “ zdůrazňuje Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)