Svátek má: Adolf

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Poslední bitva

Tyrani v dým halí svou vládu. Mír mezi námi, vládcům boj! Rozšiřme stávky na armádu a rozdělme se o výzbroj.

A když z nás mermomocí páni vraždící vojsko chtějí mít, dovedem náboji svých zbraní své generály zastřelit. To je text páté sloky mezinárodní hymny dělnického hnutí v šesti slokách a jeden z nejvýznamnějších symbolů levice v překladu Jana Otokara Fischera. Originální francouzskou verzi L'Internationale napsal komunardský básník Eugène Pottier (1816–1887) v roce 1871, v době krvavého potlačení komuny. Text písně líčí sociální nespravedlnost, hladovějící a utiskované dělníky, a vyzývá je ke vzpouře. Proto se po celá desetiletí pátá sloka nezpívala a dnes málokdo ji zná.

Přestože již prakticky neexistuje dělnické hnutí a zbytek skutečné levice vymírá, text písně а politická a hospodářská situace, ve které byl text napsán, jsou aktuální: sociální nespravedlnost se prohlubuje, počet hladovějících a utiskovaných roste, nepokoje se množí a elity nenabízejí žádná řešení a vizi. Že dojde k výzvě ke vzpouře je ale s pravděpodobností hraničící s jistotou vyloučeno. Proč? Konečně se kognitivnímu kapitalismu podařilo s pomocí covid-19 zahnat státy a občany do kouta, rozpoltit a atomizovat společnost včetně odborníků a lékařů tak, že moc se nemůže dočkat okamžiku, kdy bude moci medializovat první stopy krve po násilí a uzavřít s pomocí represivních orgánů předehru ve stínovém boji s kognitivním kapitalismem ve hře zvané Velký reset, jasně popisující poslední bitvu.

Ve stínovém boji, který je jednou z částí simultánní hry v několika aktech, účinkují tři tragické role: část lékařské společnosti, privatizované zdravotnictví včetně různých služeb a vše spojující, metastazující individuální a institucionální korupce. Tu se může snažit zkrotit jenom zvláštní žalobce podřízený autoritativnímu vůdci. Jeví se mi, že jeho doba přijde až po splnění hlavního úkolu, který zviditelnila pandemie strachu z covid-19. Část lékařů zapomněla, že práce, kterou vykonávají, není apirori profese, ale poslání. Privatizátoři vidí moc v objetí strachu, ochotnou zadlužit společnost na generace dopředu podle rčení - po nás potopa. Proto bezohledně obsazují prameny znehodnocených peněz. V kontextu úvodu příspěvku se proto nachází i vakcíny nezápadního původu a jedno100 leté výročí. Z něho by se mohli něco poučit především politici a politické strany spěchající k moci po podzimních volbách v roli telat tleskajícím svému řezníkovi, jak jsem to popsal již před rokem v příspěvku z 20.01.2020.  

Prověrka vakcíny Sputnik V Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA), arogance předsedkyně správní rady EMA paní Christy Wirthumerové-Hocheové, a pokrytecké vysvětlování pro neznající němčinu toho, co měla svým výrokem (ruská ruleta) na mysli, vybízí položit si několik otázek. Například: 1) Jakou imunitu (plnou diplomatickou nebo omezenou, když ano, jak omezenou) si EMA, SZO (WHO) a podobná byrokratická monstra zabezpečila pro své pracovníky, že se mohou cítit tak bezpečně v tak nebezpečné době? Jsem hluboce přesvědčen na základě povrchního studia této problematiky, že zkušený právník by mohl v krátké době provést analýzu a veřejnosti osvětlit zákulisí těchto monster. 2) Jsou národní definice epidemie a pandemie nadřazené nebo podřazené definicím SZO (WHO) se všemi materiálními a nemateriálními následky přednostního práva a proč se nemluví o případném rozdílu v definicích a o následcích s ním spojených? 3) Kdo dosadil EMA (při založení v roce 1995 EMEA) na trůn moci, ze kterého zkoumá a doporučuje EK k registraci vakcíny, jejichž výrobci jsou smluvně zbaveni jakékoli odpovědnosti z použití a následků, a sama EMA nemůže být žalována a proto odsouzena k náhradě materiálních škod (invalidita, úmrtí apod.)? Škody vznikají dnes a denně po použití nebo ve spojení s použitím vakcín a léků které zkonstruoval člověk v nesouladu se zákony přírody? mRNA a podobné patří do této kategorie. 4) Jaký zákon umožňuje přenášet odpovědnost ministra zdravotnictví a SUKL za zdraví občanů na instituci bez jakékoli materiální a nemateriální odpovědnosti (EMA) v době, kdy sám stát nezveřejnil metodiku postupu při kompenzaci škod způsobených vakcínou nebo ve spojení s jejím použitím a vynucuje očkování za podmínek uvedených v bodech 3 a 4? 5) Otázka se týká politiky a vztahu ČR s SRN v předvolební době s kvetoucí korupcí v obou státech. V SRN se dostala nespokojenost s německou politikou ve spojení s covid-19 již na úroveň ztrát mandátů a členství ve straně, na úroveň střední společenské vrstvy a středního podnikatelského sektoru. Ten tvoří společnosti zaměstnávající až 3,5 tisíc lidí, ne několik desítek či stovek, jako je tomu v ČR. Pět zemských voleb a jedny spolkové na horizontu urychlují odchod zkorumpovaných politiků a předpokládané výsledky voleb umožní částečnou změnu systémů, včetně konání vyšetřovatelů. Volby v SRN zamíchají karty s představitelným výsledkem v neprospěch ČR. Nikdo v české kotlině by si neměl dělat iluze a myslet si, že se vykroutí z nepohodlné situace na úkor SRN. Nikdo by neměl dávat ani důvod k interview s obsahem, který nabídl v dobré vůli například ekonom a matematik René Levínský (CERGE-EI Praha) konzervativní SZ. Ano, paní Merkel říká, musíme chránit lidské životy, Babiš říká, musíme chránit nemocnice před přetížením…Merkel mluví o umírajících lidech, naši politici mluví o technických problémech v nemocnicích…Neexistuje důvěra, neexistuje solidarita…Ke konci května budeme mít vše za sebou. Do té doby budou všichni infikováni nebo očkováni. To je politika, to je strategie naší vlády, o které se nemluví nahlas. Je to smutné…na konci budeme mít možná 50 tisíc mrtvých, zcela zbytečně. Ano, zcela zbytečně, a to i proto, že současná i nová vláda a její loutkovodiči konají v naději, že budou moci po podzimních volbách pokračovat po staru. A to nehledě na skutečnost, že za vakcínovou clonou na obzoru se rýsují jiné dvě klíčové otázky s geopolitickou symbolikou. Na ně by do voleb měla vláda dát veřejnosti odpověď: Osud tendru Dukovany a osud šéfa BIS Michala Koudelky.

Osud Dukovan si mohu osobně z hlediska představitelného geopolitického vývoje v Evropě představit, z hlediska národního zájmu je tomu naopak a mám obavy. Osud šéfa BIS se nezmění ani v případě, že nebude jeho mandát prodloužen a Bartoš & Co se v listopadu přestěhují do Strakovky. Pan Koudelka v takovém případě může nahradit svého dočasného nástupce nebo obdrží mnohem významnější pozici ve stínu a daruje svoji fotografii s Tenetovou medailí galerii úspěšných v BIS. To proto, aby lid a s ním i premiér Babiš konečně pochopili, že BIS nemůže být národní tajnou službou v současném hospodářsko-politickém systému, a věděli, kde je její a jejich místo. K pochopení napomůže skutečnost, že ruská ani čínská vakcína nebudou v Česku v pozici spásných látek nebo záchranného kruhu. Vláda bude čekat, klamat a užívat si korupce do té doby, než se americké studené srdce kognitivního kapitalismu slituje nad osudem malé periferie v Evropě a panu premiérovi připomene, že přišel čas odevzdat své dítě z dob podnikání do jeho péče. Tím se ČR přiblíží k osudu plnohodnotného otroka s několika málo lidmi s rozumem a vědění. Každý otrok po zřeknutí se blouznění o svobodě, demokracii a suverenitě se konečně stane svobodným, protože kapitalistický otrokář se o něj bude starat, aby předčasně neumřel. Lidi s rozumem a věděním budou koupeni nebo budou imigrovat a usadí blízko srdce otrokáře.

Stoleté výročí

Předčasná smrt hrozila Rusku již třikrát za posledních sto let. Po první a druhé světové válce a po třetí ve spojení s perestrojkou. Pracuji na příspěvku v předvečer 14. března, kdy tomu bude sto let od rozhodnutí o přijetí nové hospodářské politiky. Po ukončení první světové války žilo ve vyrabovaném Německem a Rakousko - Uherskem Rusku přibližně 135 milionů občanů. Ke konci roku 1920 Leninova vláda rychle ztrácela sociální podporu venkova. Tzv. vojenský komunismus vnímalo rolnictvo jako výsledek přijatých extrémních opatření na základě občanské války. Nebudu podrobně popisovat jednotlivé události, které vedli k přijetí nové hospodářské politiky (NEP) během stranického sjezdu (8 - 16. března 1921), přestavím ale několik klíčových faktů k zamyšlení a porovnání se současnou a představitelnou post covid-19 situací v české kotlině bez ohledu na pokračující realizaci Velkého resetu v EU pod vedením studeného srdce kognitivního kapitalismu.



Hospodářská krize v roce 1921

Produkce cukru se snížila 45x, životní úroveň pracujících 3x, produkce tkanin 20x a počet dětí bez kontroly rodičů dosáhl 8 milionů. Emise peněz se zvýšila 127x, úpadek HDP od roku 1917 do roku 1921 3x, těžká průmyslová výroba se snížila 7x a hodnota rublu ve srovnání s rokem 1913 se snížila 5 600x.

Krátce popsaný úpadek byl doprovázen nepokoji v Moskvě a St. Petersburgu, povstáním rolníků ve Voroněži a Tambovské oblasti, a zmocněním se Kronštadtské pevnosti a válečných lodí námořníky v březnu 1921.

Všeobecná potřeba svobody obchodování, zlepšení sociálního zabezpečení pracujících v klíčových sektorech a změna v přerozdělování produktů denní potřeby si vynutily rozhodnutí sjezdu. Toho se zúčastnilo 717 členů s hlasovacím právem a 418 členů s poradním právem. Účastníci sjezdu zastupovalo členskou základnu v počtu 732 521 členů. Rozhodnutí sjezdu nazvané O jednotě strany k přechodu k nové hospodářské politice (platilo do roku 1990 včetně) povolilo vstup prvků kapitalismu do hospodářského systému, umožnilo zkvalitnění státního plánování a řízení a integraci chozrasčotu a osobní zainteresovanosti na výsledku práce. Pro čtenáře, kteří nevědí, co byl chozrasšot připomínám, že se jedná o metodu plánovitého vedení hospodářství v podnicích, která vyžadovala, aby náklady a výsledky výroby byly srovnávány v peněžní hodnotě, aby výdaje byly kryty z příjmů podniků, a aby byla zajištěna rentabilita výroby.

Připomínám, že přijetí rozhodnutí předcházely složité a bouřlivé diskuze. Lenin to neměl vůbec lehké. Mnozí členové viděli v rozhodnutí ústupky buržoasii, nemožnost přejít rychle k budování komunismu a Lenin musel přiznat, že udělal chybu urychlením revoluce a budováním komunismu s pomocí extrémních nařízení po ukončení krvavé občanské války. Musel přiznat chyby tzv. vojenského komunismu, a prohlásit, že je nutné prvně definovat a vytvořit základ pro budování nové společnosti.

Výsledky nové hospodářské politiky v období 1921 - 1925

Následně uvedená jsou fakta dostupná v archivech, které nepodlehly přepisu dějin.
Výsevná plocha dosáhla předválečné úrovně, produkce zrnin se zvýšila o 20% ve srovnání s průměrem produkce období 1909 – 1913, těžkého průmyslu o 75% a produktivita práce o 1, 5%. Bylo postaveno 200 elektráren a rubl se stal konvertibilní měnou.

Uvedené umožnila tzv. odběrová krize, během které se lidé zřekli nákupu nekvalitních a drahých produktů, tzv. cenová krize, během které, výrobci chleba odmítli ho prodávat státu za pevnou cenu, zvýšení cen průmyslových výrobků, upevnění centralizovaného vedení hospodářství, omezení individuálního podnikání a zvýšení daní.

Hlavní cíle nové hospodářské politiky byly splněny: rozvoj obchodních vztahů, kooperatizace, zvýšení kulturní úrovně ve všech sférách života, zvýšení kultury práce včetně správy vztahů mezi městy a vesnicemi, a v neposlední řadě rozvoj průmyslu na základě elektrifikace.

Poznámka na závěr

Klíčový úspěch nové hospodářské politiky představuje obnovení zničeného hospodářství a důkaz, že za několik málo let - již k roku 1926 / 1927, bylo možné vrátit hospodářství na předválečnou úroveň. Hlavní nedostatek k uvedenému období představovalo omezení vývoje privátního sektoru, nedostatek státních peněz pro financování dlouhodobých investic a strach zahraničních investorů z nestability a případné nacionalizace kapitálu.

Vědecké práce, které byly zveřejněny v té době a třicátých letech, obsahují obavy spojené s nebezpečím války a přípravami na ni. Ty byly hlavním důvodem kolektivizace a konjuktury myšlenek o nové hospodářské politice 30 let minulého století. Proto již z tohoto hlediska je možné hodnotit konec nové hospodářské politiky Lenina jako historickou nutnost, kterou mimo jiné potvrzuje druhá světová válka a ne jako výsledek chybné politiky.

Sto let po rozhodnutí o nové hospodářské politice Ruska, současná, tradiční forma státu jako takového v kontextu pandemie strachu z covid-9 prožívá poslední chvíle své existence. Stát je nucen použít pandemii strachu z covid-19 k obsáhlým testům a sběru dat o občanovi a společnosti a urychluje na jedné straně realizaci Velkého resetu, na straně druhé rozdělní a vznik nových forem společnosti a státu. Vojenské rozpočty a státní dluh členských států EU a USA rostou nevídaným tempem. Tím urychlují příchod radikální změny finančního systému a způsobu oddlužení. EU a EP vyhlašující svobodu všem genderovým minoritám a přepisům historie, prodlužují současně sankce proti privátním a právním osobám RF a urychlují tím svůj vlastní rozpad. Přitom zapomněly, že evropská část Ruska tvoří 40% současné Evropy. Jednoho dne může rozpad EU připomenout občanům, že technicky Evropa není kontinent, ale část Eurasie. Tu začali rozdělovat Řekové.

Jak to bude vypadat ve světě po oficiálním ukončení pandemie strachu z covid-19 je empirická otázka. Ta a odpověď na ní jsou spojeny se vstupem prezidenta Bidena do klimatické bubliny, papeže Františka do bubliny symbolů a mystiky (v Iráku) a vstupem Ukrajiny do bubliny pronásledování Igora Kolomojského, podporovatele prezidenta-komika Zelenského s pomocí RICO (Racketeer Influenced and Corrupt Organisation). Autorství uvedených a mnoha dalších bublin není ruského ani čínského původu, podobně jako není covid-19.

Není proto divu, že RF a ČLR se rozhodly jít vlastní cestou. Tu bude chránit armáda, vlastní měna včetně digitální a zlato, a z tradice a tradičních hodnot vyrůstající ideologie, jednotné vědění elit a personálně silné vedení. Bude-li potřeba, na cestě k cíli zazní Poslední bitva. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell