Svátek má: Viktor

Komentáře

Ivan David

europoslanec (SPD)

Církvím jde o moc

Tzv. církevní majetek na území ČR, by měl být vrácen pozůstalým- lidu žijícímu na území ČR. Ukázalo se, že víra v neposkvrněné početí zisku prostřednictvím neviditelné ruky trhu už netáhne. Neoliberální režim musí dát církvi tolik, aby mohla obnovit svoji moc a stát se jeho spojencem.

Souhlasím, že vše co bylo ukradeno (a jistě i jinak získáno způsobem odporujícím morálce) má být vráceno. Ve skutečnosti platí pravidlo, že co kdo ukradl nebo získal podvodem nebo zneužitím svého postavení, to mu právem náleží, pokud zákon neukládá povinnost věc vydat a pokud orgány v trestním řízení jsou činné.  Jestliže tedy jde o tzv. církevní majetek na území ČR, měl by být vrácen pozůstalým- lidu žijícímu na území ČR.

Církev totiž nezískala majetek usilovnou prací duchovních, pokud onou prací nemíníme indoktrinaci věřících a jejich zastrašování od kolébky po hrob. Majetek byl vytvořen prací věřících zejména v dobách, kdy dávat najevo nevíru náboženským dogmatům vládnoucí církve bylo nebezpečné. Úzkost přepadala každého, kdo jen trochu pochyboval. Kdo se nebál „věčného zatracení“ byl pronásledován a někdy i utracen preventivně už na tomto světě. Církev patřila k největším feudálním vlastníkům a tak se na zmnožování jejího majetku podíleli nevolníci a později „svobodní“ rolníci na církevní půdě, kteří odevzdávali většinu svého času a energie aby církev mohla bohatnout. I dary církvi a majetek svěřený šlechtou byl poskytnut pod dojmem úniku zatracení nebo naděje na spásu a nebo docela pragmaticky, aby dárce neměl potíže, ale naopak mocného spojence. Můžeme hovořit o podvodu (úmyslné uvedení v omyl za účelem získání vlastního prospěchu), pokud reálná existence zatracení nebo spasení nebude náležitě prokázána, nebo o úplatku, kterým si poskytující zajišťoval od přijímajícího nějaké výhody. Ostatně ani bohatí dárci nezískali majetek vlastní prací. Jeho původ je nečistý. Připouštím, že toto moje stanovisko není nijak originální.

Jestliže je dnes spor o hranici 25. února 1948 či Benešovy dekrety, argumentuje se že po tomto čase šlo o „období nesvobody“. Proč byl tedy „majetek církve“ konfiskován již za Rakouska za císaře Josefa II. ? Bylo to v „období svobody“? Znamená to, že je v pořádku, když monarcha svobodně konfiskoval cizí majetek? Konfiskace parlamentem a vládou, které vzešla z demokratických voleb jsou naproti tomu projevem nesvobody? Asi ne, když to neplatí pro parlament a vlády po roce 1918. Jenže Josef II. a vlády První republiky konfiskovaly objemem nesrovnatelně více než vlády vedené KSČ. Rozdíl je asi v tom, že současnému neoliberálnímu režimu se zvlášť nelíbí představitelé zvolení po roce 1948. Tehdejší volby nebyly svobodné?  Podle jakých měřítek? Byly volby nesvobodné proto, že z nich byly vyloučeni kolaborující strany (nikoli jejich voliči, členové a funkcionáři)? Mají být volby zrušeny pokud je nevyhrají síly, které je vyhrát "mají" jako tomu bylo v Alžírsku 1990, když volby vyhrála Islámská fronta spásy?

Pak každý kdo vyhraje příště může označit za období nesvobody období předcházející. Vláda KSČ pokud jde o majetek jen pokračovala v tom, co začal Josef II. (+ 1790). Nové ovšem bylo pronásledování  nespolupracujících duchovních. Nová byla indoktrinace v jiné víře. Jenže zde nejde o odškodnění pronásledovaných, ale o nové dary. Neoliberální režim totiž, jak již moudřejší pochopili, potřebuje upnout podané k jiným božstvům- například již dříve zavedeným, byť církve, pokud jde o zájem věřících dnes skomírají.

Ukázalo se, že víra v neposkvrněné početí zisku prostřednictvím neviditelné ruky trhu už netáhne, protože jsou na rozdíl od existence pekla dostupné ověření a teze, že z pohádkového zbohatnutí některých budou mít prospěch všichni a hlavně každý jeden tomu věřící, byla zejména v posledních letech fatálně zpochybněna. Neoliberální režim tak upíná své naděje k církvím- ovšem zejména k té katolické. Aby mohla být spojencem neoliberálního režimu, nestačí jí současné rozpočtové výdaje na provoz jimiž stát platí tolik duchovních, kolik jich církve zaměstnají (což v jiném rezortu nemá obdoby) ani dosavadní investiční výdaje na údržbu církevní infrastruktury, ba ani dotace a grantové prostředky na různé vzdělávací, sociální a zdravotní programy. Neoliberální režim musí dát církvi tolik, aby mohla obnovit svoji moc.

Církevní dobro z veřejných zdrojů

Nejvýznamnější český činitel obslužné elity Miroslav Kalousek ve svém nedávném dramatickém projevu tvrdil, že církve potřebují finanční zdroje na konání dobra- a to zejména v oblasti sociální, vzdělávací a zdravotnické. Lidem prý nemusí záležet na tom, zda, až budou dožívat v hospici, půjde o zařízení církevní nebo světské...  V okamžiku smrti na tom umírajícím asi málo záleží. Jenže v situaci, kdy občany neoliberální režim krok za krokem zbavuje kvalitní dostupné zdravotní a sociální péče a zpoplatňuje školství, nabízí církev „charitu“ a církevní instituce ve skutečnosti provozuje za peníze z veřejných rozpočtů. jde o velmi sprosté zneužití veřejných zdrojů, které by jiné instituci nebylo tolerováno. Zkuste napsat na veřejnou instituci placenou z veřejných zdrojů, že je institucí nějakého spolku!

Církve neplatí ani "církevní školy", ani "církevní" zdravotnická zařízení, ani "církevní  sociální instituce. Nanejvýš na ně přispívají, nebo právě naopak z nich prostředky odčerpávají. Provozování institucí pod hlavičkou "církevní" je neoprávněné PR. Ještě horší je, když církev provozuje skutečnou charitu- často rovněž z veřejných rozpočtů. Na charitu totiž není nárok na rozdíl od zákonem zaručených dostupných veřejných služeb. S novým majetkem církev získá větší moc charitativní „bezplatné“ služby poskytnout nebo neposkytnout.

Při postupující privatizaci a komercionalizaci veřejných služeb ti nejchudší na jiné než charitativní mít nebudou. Budou mít svobodný výběr přilézt k církvi svaté nebo dál trpět bez pomoci. Dát nebo nedat je moc, to platí obecně. A samozřejmě za všech režimů, které využívají tísně závislých. Šéf to se mnou myslel dobře: „Kdybys nebyl blbej, už jsi mohl dávno vstoupit do partaje.“ Když nebudou blbí vstoupí včas do církve. A církev bude vědět, komu vděčí za dar ze zákona z roku 2012. Duchovní budou instruováni, co a koho mají podporovat. Média budou propagovat církve ještě více než dnes. Pokud jde o moc, je to účelné, pokud jde o popularitu, je a bude to kontraproduktivní.

Co na to sociální demokracie?

Jaká je úloha sociální demokracie? O co usilují ti, kteří ji dnes vedou? Zdá se, že část vedení české sociální demokracie věří v bludy neoliberalismu nebo před ním rezignuje a sžívá se s neoliberálním režimem.  Jen více či méně upřímně chce zmírňovat důsledky jeho vládnutí. Jak jinak mít šanci na hlasy a úspěch ve volbách? Sociální demokracie žádá další drobné ústupky z nově dosažených výbojů neoliberální pravice. Netrvá ani na úplném odstranění poplatků za bezplatnou zdravotní péči. Až bude uzákoněno školné (či zápisné) nebude prosazovat odstranění školeného, ale marně bude usilovat o jeho nezvyšování. Tak nabízí stále mírnější podporu stále nespokojenějších. Kam až to může vést? I dary církvím jsou odmítány ne z principu, ale proto, že jsou špatně definovány, je jich moc a „měly by se rozložit v čase“- zcela bez elementární schopnosti pochopit jejich reálný dosah. Tak už v minulosti zásadně neodmítala privatizaci veřejných služeb a dokonce ji i nepřímo (jednotlivci i přímo) podporovala. 

Co ale zbývá, když sociální demokracie svým chováním přestala být schopna mobilizovat veřejnost? Zbývá už jen obstrukce řečněním v Parlamentu. Co chce veřejnosti nabídnout až zmizí poslední zbytky veřejných služeb? Nebo spíš- komu bude chtít něco nabídnout? Charitou se budou chlubit lidovci. Nabídne lepší rozdělování veřejných fondů na veřejné zakázky soukromým firmám? Obávám se, že sociální demokracie vyklízí prostor populistům, kteří nabídnou frustrovaným občanům více. V lepším případě vytvoří prostor těm, kteří nabídnou lepší reálný projekt než je neoliberálně-klerikální režim a živoření opozice v jeho stínu.


Psáno pro Prvnizpravy.cz
Ivan David