Svátek má: Viktor

Komentáře

Ivan David

europoslanec (SPD)

Češi stejně naivní jako Bulhaři

Těžko si při nadšení statisíců doprovázejícím prezidentskou kandidaturu Karla Schwarzenberga nevzpomenout na volební úspěch bývalého bulharského cara Simeona II (2001) a výsledky jeho premiérského panování. Proč se z nich nepoučit?


Sliby bulharského cara
Nedávno proběhla médii zmínka, že bývalý bulharský car Simeon Borisov Sakskoburggotski (Simeon II.,*1937) z dynastie Sasko-Coburg-Gotha oslavil zlatou svatbu s manželkou Margaritou Gómez-Acebo y Cejuela. Korunován byl v šesti letech, ale devadesátá léta strávil jako obchodník převážně ve Španělsku. Od roku 1996 začal navštěvovat Bulharsko a vzbudil tam u naivních Bulharů obrovské nadšení . V letech 2001- 2005 byl bulharským premiérem.

Na konci devadesátých let dosáhly bulharské vlády všeobecného rozvratu země. Prezidentem byl Petar Stojanov, nominovaný ODS (Sjednocené demokratické síly). Předsedou vlády byl Ivan Kostov. Byla provedena privatizace velkých podniků,  zavedeny lustrace ve veřejné správě, bylo komercializováno zdravotnictví a školství. Došlo k růstu cen, masové emigraci mladých lidí, ke snížení porodnosti, atd.  Korupce byla všudypřítomná a obrovsky narostly sociální rozdíly.  Vláda neprojevovala ochotu k veřejné diskusi.  

O bývalém carovi Simeonu II se říkalo, že "vyzařuje silné osobní charisma".  Provázela ho pověst čestného a bezúhonného člověka, přestože (nebo právě protože) informace o jeho životě byly velmi chudé. V dubnu 2001 založil politickou stranu Národní hnutí Simeona Sakskoburggotského. (NDSV).Vzniklo sloučením s dalšími dvěma politickými subjekty – Stranou bulharských žen a Hnutím za národní obrodu “Oborište”. Už v červnu 2001 získal pro svoji volební stranu v parlamentních volbách rovnou polovinu křesel. Stranu podpořili mnozí bývalí komunisté i stoupenci pravice. Simeon Sakskoburggotský se obklopil novými, zejména mladými lidmi. Bulharští voliči očekávali od nových tváří potlačení korupce a novou politiku nespojenou s předcházejícími vládami.  Brzo byli zklamáni hlavně nekompetencí nových politických figur.  Simeon Sakskoburggotský prohlásil, že mu jde o obnovu morálky v politice a slíbil rychlé řešení všech nahromaděných problémů. Byl vnímán jako úspěšný obchodník, který využije svých schopností pro dobro lidu.  (Podrobnosti)

V listopadu 2001 usiloval Simeon Sakskoburggotský o prezidentský úřad, ale ukázalo se, že pro něj nesplňuje  zákonné podmínky. Prezidentem byl zvolen Georgi Parvanov, považovaný za úspěšného předsedu socialistické strany, který podporoval integraci Bulharska do euroatlantických struktur . Voličům slíbil návrat sociálních jistot.

Hlavním heslem Simeona Sakskoburggotského byla jednoduchá výzva: "Vjarvajte mi!" (Věřte mi!).  Bulharští občané uvěřili slibům valorizace důchodů, zvýšení mezd a zdvojnásobení přídavků na děti.

Výsledky:
Ve skutečnosti byla vláda závislá na Mezinárodním měnovém fondu, bez jehož souhlasu nemohl být schválen ani rozpočet. Došlo jen k nepatrnému růstu mezd a důchodů.

Za několik měsíců popularita vlády a Simeona Sakskoburggotského výrazně poklesla. Stávkovali odboráři i důchodci. Podstatněji se nezměnily hlavní bulharské problémy: chudoba, extrémní sociální rozdíly, korupce, organizovaný zločin, chátrající zdravotnický a vzdělávací systém. Byl zaznamenán hospodářský růst, ale životní úroveň se nezvýšila. Simeon Sakskoburggotský provozoval pravicovou konzervativní politiku s příměsí populismu. Socialistický prezident Parvanov vyzýval k urychlenému přijetí zákonů pro boj proti organizovanému zločinu.

Ukázalo se, že Simeon Sakskoburggotský nebyl nezištným bojovníkem za společenské dobro v Bulharsku.  Společně se sestrou kněžnou Marií-Luisou restituovali nemovitosti podle střízlivých odhadů v hodnotě mezi 170-253 mil.USD (4,9-6,7mld.Kč). Kromě pozemků a zámků mezi ně patří dokonce i vrchol nejvyšší hory Musaly (2.925 m n.m.). Protože je součástí státního parku Rila, byl premiér odškodněn obrovskými lesními pozemky a loukami. O právní regulérnosti se diskutovalo. Simeon Sakskoburggotský prohlásil, že chtěl majetek do svého vlastnictví proto, aby byl lépe spravován. Veřejnost to vnímala jako součást rozkrádání země.

Simeon Sakskoburggotský slíbil sjednocení sociálně a politicky rozděleného obyvatelstva na základě společných ideálů. To se jaksi nezdařilo, na frakce se rozpadl i vládní kabinet. Vznikly spory o rychlost reforem a rozpočtové priority. Sociální rozdíly se dál prohloubily. Znovu se prohloubila nostalgie po starých časech, zatímco Simeon Sakskoburggotský kritizoval odpor občanů k reformám a pozůstatky totalitního myšlení. Bulharská veřejnost vystřízlivěla ze svých nadějí. Bulhaři na svém premiérovi- carovi začali vidět chyby. Stal se zdrojem posměchu pro svoji špatnou bulharštinu. Jeho "vznešené" chování začalo být vnímáno jako strojené.  V podzimních komunálních volbách 2003 utrpěl Simeon Sakskoburggotský drtivou porážku. V parlamentních volbách 2005 byl poražen socialisty a volební zisk jeho uskupení se snížil o polovinu. Odmítl uznat porážku a chtěl znovu sestavit vládní koalici (Zdroj). v roce 2009 se strana Simeona Sakskoburggotského už nedostala do parlamentu, ale nemovitosti obrovského rozsahu mu zůstaly.

Monarchii místo demokracie
Václav Prokůpek ve 4 roky starém článku (Zdroj) vypočítává výhody monarchie namísto demokracie. Uvádí například: "Monarcha je méně nákladný než prezident, protože větší část nebo všechny výdaje, hradí rodina panovníka...Další nemalé náklady monarchie ušetří už jen tím, že se nekonají volby hlavy státu každých pět let. Monarcha je kvalifikovanější hlavou státu než volený zástupce lidu, neboť je od narození připravován na svůj budoucí úřad, existuje tak zpětná vazba mezi panovníkem a lidem, a proto je pro tuto roli nejlépe vybaven. Oproti tomu prezident je volen na základě momentálních sympatií. Monarchie umožňuje panovníkovi, aby svému následníkovi (jenž zpravidla coby jeho potomek vyrůstá po jeho boku) předal velmi cenné zkušenosti, které nasbíral za dlouhá léta svého úřadování... Královská koruna je ideálním symbolem národní identity, jenž v sobě sjednocuje národní tradici, víru a kulturu." No, nekupte to!

Ivan David